4.7.2004 | Autor: Jaroslav Špulák

Debutové album lučenecké (tedy slovenské) skupiny Forma je schopno absolvovat složitou cestu plnou zákrut od zapomnění až k (nanebe)vzetí na vědomí. Chce to jen vyslechnout je vícekrát a uvědomit si, že všechno, co vzniklo ve východní Evropě a tváří se americky, bude vždy východoevropské. Je třeba si také uvědomit, že je tak dobře.


Když budeme vnímat Formu jako numetalovou skupinu, jež by se chtěla vyrovnat takovým Linkin Park či Limp Bizkit, budeme si záhy připadat směšně benevolentní. Na to zkrátka nemá, je to dáno přirozeností hudebníků. Pod tímto pohledem jí čouhá dlouhatánská sláma z bot a ona se jí ne a ne zbavit. Chyba je ale u posluchače: ať si kapela hlásá cokoliv, chtít po ní kopii čehosi nedosažitelného je "nezmysel".


Budeme-li ale vnímat Formu jedině správně, čili jako jihoslovenskou skupinu, která se v zámoří inspirovala a logicky přetáhla ten nedosažitelný příběh ke své rodné hroudě, potom bude vše v naprostém pořádku. Forma moc dobře ví, na co má a kam až může. Z jejího hudebního hodokvasu jsou tak trochu cítit Team i Tublatanka, v jejích textech je pohled na rodné městečko Lučenec spojený se všemi těmi bolestmi, které formaci trýzní a s nimiž nemůže nic udělat jinak, než se k nim postavit v písni. To je numetalová filozofie, vše do sebe zapadá.


A tak berme Formu jako samostatnou jednotku, která zpívá slovensky, hraje slovensky a občas přes rameno mrkne na DVD, jak to mastí její zahraniční kamarádi. Nic protiprávního, na živých koncertech může být nesmírně silná.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/06