17.12.2002 | Autor: Radek Diestler

RCA/BMG (55:04)
Když vedle sebe postavíme současný mateřský band Davida Grohla a jeho královskou bokovku (viz doporučené recenze), nebudeme snad obviněni z toho, že srovnáváme nesrovnatelné. Zkusme tímto způsobem uvést do vzájemného poměru aktuelní alba obou sdružení. Co uvidíme? Vedle systemizovaného šumperáku vznosnou, v globálu i v detailech rafinovaně koncipovanou vilu.

Jak už to ale s podobnými přirovnáními bývá, i toto je nadnesené. Rci: Foo Fighters odvedli na One By One standardní práci, což můžeme z našeho oborového ptydepe směle přeložit jako 'jakostní'. Jenže první polovina desky, až kamsi k prostinké baladě Tired Of You, zavání neblahým stereotypem. I po několikátém poslechu nejsem příliš schopen oddělit položky jedna až čtyři jednu od druhé: to byse mi na asi nejlepší kolekci Foo Fighters There's Nothing Left To Loose nestalo.

Druhá půlka už znamená výrazné zlepšení. Písničky jsou čitelnější a mám pocit, že oplývají i svěžejším duchem. V Lonely As You , snoubící Led Zeppelin s Grohlovým předešlým působištěm, či svižném rock'n'rollu Overdrive ujíždějí bývalí grungeoví hrdinové na surfovém prkně libých melodií s tou grácií, jakou jsme si u nich v druhé půli devadesátých let začasté užívali. I závěrečná, byť možná poněkud roztahaná Come Back (osm minut je osm minut a závěrečný návrat k refrénu je zcela navíc) sem zapadá.

Dave Grohl a spo(h)l. si sice hlídají svůj claim s přehledem, ale obávám se, že se začínají poněkud opakovat. Ale upřímně řečeno, tose mi v sedmadevadesátém zdálo taky a do dvou let jsem byl z pochyb vyléčen.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/12