29.3.2002 | Autor: Petr Korál

vlastní náklad (41:59)
Kdo tvrdí, že hard rock je dávno mrtev, buď lže, anebo jaksi není v obraze. U těch, kteří tento styl nikdy neměli v lásce, jde možná jen o zbožné přání - a pokud tomu opravdu věří, musím je vyvést z omylu. Ani v Čechách k tomu ještě zdaleka nedošlo! A nechci teď argumentovat desítkami tancovačkových part, které víkend co víkend objíždějí venkovské štace, aby šířily nezřídka bohužel značně zmutovaný hardrockový virus.

Hard rock se totiž dá hrát i daleko moderněji a hlavně bez tradiční české knedlíkovosti. Třeba tak, jak to činí pražská trojice Flattus. Aniž by 'vynalézala' něco dosud neobjeveného, lze ji přiřadit do podobné kategorie, v jaké se nacházejí třeba její kolegové z metropole Maria Scare nebo brněnští Dogma Art. Tedy skupiny, které se odpichují od tradičních kořenů zapuštěných již v hlubokých 70. letech, leč různým způsobem posunutých až do 21. století. Flattus k tomu využívají například heavymetalových (slyšte zejména skladbu Co mi chceš), grungeových nebo stonerrockových prostředků. Znějí tvrdě, živočišně a ačkoliv až příliš 'předvídatelně', rozhodně nikoliv tupě. Což se týká i většiny textů, tvořících základní kámen úrazu osmdesáti procent česky zpívajících hard & heavy part.

Ačkoliv kolem domácích bigbítových dějin nejspíš nijak výrazněji nepootočí, Cizí známí jsou docela slušný debut. Přinejmenším v rámci žánru určitě.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03