28.3.2011 | Autor: Ladislav Řehounek

vlastní náklad (43:03)
Kdo ví, kde by tahle kapela byla, kdyby pocházela z Prahy. Dost možná by zapadla mezi zdejší komunitu indie kapel a společným koncertováním by na sebe nabalovala zájem a pomalu se posouvala do centra pozornosti. Jakkoliv tady nejsme od žádných „kdyby“, máme co do činění se slušným příslibem.

První fráze, která člověka při poslechu této ostravské kapely napadá, je Mando Diao. Třebaže FiHa tuto švédskou kytarovku jako ovlivnění nebo inspiraci nikde neuvádí, má s ní několik společných rysů, počínajíc podobným hudebním cítěním, jdouc přes přechody mezi zpěvem a řevem, končíc u struktury písní a aranžmá.

FiHa dělá hudbu, která má potenciál oslovit masy. Hudbu chytlavou, která se lehce zapíše do podvědomí. O tom, jestli se k masám dostane, rozhodnout nemůžeme, ale zkonstatovat, že debutová deska We Are Angry...So What?! se minimálně vyrovná nákladné produkci major labelů, můžeme s klidným svědomím. Pro album se kapele podařilo nastřádat silné písně s takovým hitovým potenciálem, jako by jím chtěla vyvrátit tvrzení, že udělat dobrý pop není snadné.

V kontextu české klubové scény má debut ostravské kapely navíc ještě jednu velkou devizu. Přes silné ovlivnění ostrovní kytarovou scénou z něj nesálá naivní cílená snaha svézt se na jakékoliv trendové vlně, vyrovnat se někomu konkrétnímu a znít přesně jako on. To bývá u mnoha českých kapel největším kamenem úrazu. Jo, je to recyklace, ale takováhle ekologie je fajn.

Zlatý hřeb: Last Spike, Baby I'm Down
Zní to jako: ostravští Mando Diao

Body: