18.1.2003 | Autor: Petr Korál

Roadrunner/Universal Music (41:41)
Fear Factory to naprosto nečekaně zabalili někdy na jaře právě uplynulého roku. Concrete ovšem není nějaká posmrtná deska složená z různých v průběhu let se nahromaděných 'odpadků, přebytků a nedodělků'. V podstatě přesně naopak - prastarou nahrávku (vzniklou podle všeho někdy v roce 1991) lze totiž považovat za jakési nulté album FF.

Na jejím základě byl ostatně postaven epochální debut téhle kapely Soul Of A New Machine (1992), na němž se objevilo hned osm věcí z Concrete. Jenže v hodně odlišné a, objektivně vzato, nejen zvukově daleko zdařilejší a vynalézavější podobě. Progresivní metalové pojetí FF se totiž na Concrete teprve nesměle klubalo na povrch jejich sice muzikantsky už tehdy precizního a proklatě brutálního, leč přece jen poměrně tuctového hudebního běsnění. O pozdějším novátorství ještě nemohlo být moc řeči: výsledek připomínal spíš death/grindové pojetí Napalm Death jemně říznuté industriálními vlivy. Také Burton C. Bell tehdy jen velice opatrně zkoušel používat svoje hlasivky klasickým, nijak nedeformovaným způsobem. Efektní a téměř permanentní kombinací čistého zpěvu se syrovým řevem se nesmazatelně zapsaldo dějin tvrdé muziky, tady však převážně toliko zlostně chrčel naprosto tradičním deathmetalovým stylem, což jistě kdekoho překvapí. Věru není moc k poznání...

S uvědoměním si doby vzniku tohoto snímku (obsahujícího např. i 'prenatální' verze některých až po letech nahraných songů) jde o velice solidní death metal - ale v podstatě o nic víc. Možná největší zajímavostí alba je tudíž fakt, že šlo o jeden z prvních producentských výtvorů (ne-li vůbec premiéru v této funkci) Scotta Robinsona, až daleko později slovutného díky své práci pro Korn, Sepulturu a další 'hard' vizionáře.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/01