24.4.2002 | Autor: michal nanoru

Southern Fried/Sony Music Bonton (72:04)
Není pochyb, Norman září. Září jako 100 wattová žárovka ukrytá vzadu v otevřené ledničce. Na Brighton Beach, doma na pláži, krom jeho hvězdy a ohňostrojů ještě září on sám - spokojeností. Jeho 40 000 Britů, mužů a žen, kteří milují fotbal, pivo a parties, by muza tenhle trancy stuff utrhalo ruce, jen kdyby nebyl tak vysoko na piedestalu pódia. A ti, co tam nebyli, budou považovat přerušení setu policií (k vyhlášení postupujícího přílivu) po Where's Your Head At? za vtipný offbeatový trik. Jelikož Fatboy nevystupuje živě, snaží se stavět své DJské sety co nejosobněji. Což v praxi znamená Hodně Fatboye. Zároveň je pravděpodobně jediným, kdo si může dovolit napráskat vedle sebe tolik výrazných (vokálních!) hitů a necítit se trapně. Jediným, kdo může set uvést mixem motivu z Born Slippy a Right Here Right Now nebo Bird Of Prey a Phat Planet. Vůbec tu nejde o technicky-mixovací schopnosti.

Ale protože my novináři musíme mít vždycky nějaké ale a přestože chápu, že v druhé části musel být set vpravdě extatický, jako celekje spíš suvenýrem, ukázkou, smutným Kiš-kiš, vy jste tam nebyli a neprošlapali se tři a půl metru do země. Doma to s vámi zvlášť kvůli podivnému zvuku, Fatboyově nepořádnosti a fatální absenci moře, vzbudí zájem pouze akademický. Přesto - toto je předmět doličný, Fatboy Slim is opravdu fuckin in heaven.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/04