13.8.2002 | Autor: Petr Korál

Ipecac Recordings/Cure Pink (39:02)
Jak by řekli moji kamarádi z Plzně: sou to ale klucí šikovný, tyhlety Fantomas. A pěkně šílení a perverzně geniální, dodávám já. Na svém druhém albu se čtveřice Mike Patton (ex- Faith No More, jinak Tomahawk, Mr. Bungle a další projekty), Trevor Dunn (Mr. Bungle), Buzz Osborne (The Melvins) a Dave Lombardo (nyní zpět ve Slayer, byť zatím jen coby záskok) rozhodla podrobit svému tvůrčímu zkoumání šestnáct slavných i méně známých filmových melodií (hlavně - ale nejen - z 50.až 70. let), doprovázejících mj. i vpravdě kultovní snímky jako Kmotr, Přichází Satan, Rosemary má děťátko nebo Twin Peaks. Ovšem pánové Mancini, Goldsmith, Stein, Morricone, Badalamenti a spol. by se asi divili, co se s jejich díly dá také udělat! Fantomas jsou nadále alternativa všech alternativ, která sahá od vrcholně nestravitelných experimentálních výbojů až po divoký grindcore, a některé jimi přepracované motivy by možná nepoznali ani největší znalci filmové hudby. V porovnání s eponymním debutem, přinášejícím vlastní tvorbu Fantomas, je ale The Director's Cut přece jen o něco méně zběsilý počin a Patton zde tentokrát chvílemi dokonce skutečně zpívá (!), a ne toliko chrčí a vřeští.

Je to ztřeštěné, ujeté až morbidní - ale zároveň svým způsobem dokonalé. Ovšem pozor, varování: jen pro otrlé a ještě otrlejší!




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/08