26.11.2006 | Autor: Petr Korál

Redblack (61:20)
Fascinuje mně, jak se některé kapely tvrdošíjně snaží popřít platnost už třicet let radovaného tvrzení, že tzv. progresivní rock – anebo art rock, chcete-li, byl slepá vývojová větev populární hudby. Třeba takoví Forgotten Silence z Brna na svém novém albu Kro Ni Ka: zjednodušeně řečeno vzali co inspiraci ty nejlepší momenty King Crimson a Yes, tu a tam přidali špetku ostřejších kytar coby připomínku, že v minulosti hrávali avantgardní death/doom metal, a natočili na zmíněnou desku pouhopouhé tři vrcholně komplikované kompozice o průměrné délce dvaceti minut (!). V pravém slova smyslu objevného, neřkuli novátorského na tom není vlastně nic, ale ty skladby jsou tak brilantně vymyšlené a dýchají natolik působivou atmosférou, že se při nich ani méně náročný posluchač nenudí. Žádný studený akademismus se totiž v tomto případě nekoná.

Zlatý hřeb: u desky jako je tato, která drží pohromadě jako celek, nelze něco takového určit
Zní to jako: King Crimson s mladistvějším cítěním


Body: