4.1.2002 | Autor: michal nanoru

Copasetik/Mute CS (55:56)
Není to retro, coby otřelé použité jinak, v současném kontextu k slávě nebo účelu nějaké nové formy, neboť sdělení je už několik tisíc let též. Jsou to staré postupy, ať už z lásky k nim, nebo zastydlosti a nemohoucnosti. Nejen, že se Leeroy Thornhill nepustildo něčeho originálního a neuspěl; to by byl legitimní umělecký postup. On rozbil sklo ve vitríně muzea podzimu devadesátých let, ukradl a použil (nebo se o to alespoň snažil) prověřené pokusy a - neuspěl. Nejen, že nevychází jako vítěz; skončil jako poražený zbabělec. Nepasující jednoduchost, křeč, nepřirozené těsněvedleství. Upřímně - idea tanečníka (!), nahrávajícího desku jen proto, že kapela, kterou doprovázel - Prodigy - nabyla jistého kultovního statu a navíc je po čertech slavná, mě sváděla natolik,že jsem zákonitě čekal překvapení. Ten podnik nemohl být přeci tak triviálně hloupoučký, jak vypadal. Šeredná mýlka. Šeredná deska.

Neutrální zůstávám u tracků, kde sice obkresluje a opakuje staré špinavé, řekněme industrielní, breakbeatové postupy, ale alespoň se nesnaží zpívat (Take Me Home, Inside Out, Break The Chains se zpěvačkou Charli Tucker). Nejsou špatné. Ale ten Leeroyův zpěv! Totálně zchlastaný Bowie-Morrisey-Whipping Boy dělající bububu na časopis za výlohou trafiky. Ne nezajímavý hlas intonující pořád na jeden nejhloupější způsob. Všude to čouhá a přesahuje a nesedí a nevychází a neladí. Get Real, Flipside, Another Year - Leeroy s akustikou. Sichr pro případ, kdyby to už nějaký soudný fanoušek v sále nevydejchal a překousal pojistky. A pak jsou tu ještě dvě kategorie - úplné redundance (Sir Grinalot) a dvě porce, které stojí za poslech (i když Twisted jen do doby, než Leeroy napne hlasivky). What You Need, zpívaná slečnou Tuckerovou, stará klasika s dechovým nástrojem, ve stylu Sleepwalkera či Pillow od Ohm Square a právě Twisted. Tu ovšem remixoval zasloužilý stařík Lee Scratch Perry.

Až se vám někdo bude snažit vecpat, že Beyond All Reasonable Doubtje aspoň průměrná deska, uduste ho bagetou. Na obalu je elektrické křeslo. Nechtějte vědět, co mě v té souvislosti napadá.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12