6.10.2002 | Autor: Ondřej Bezr

RCA Victor/BMG (72:47)
Dnes čtyřiašedesátiletá královna rhythm'n'bluesového zpěvu je ve zralých a poprávu velmi úspěšných letech, vydává velmi kvalitní alba, je obklopena výbornými muzikanty, má exkluzívní vydavatelský kontrakt - zdaleka ne vždycky tomu tak v její bezmála půlstoleté kariéře bylo. O současném rozpoložení Etty James výborně vypovídá i tato živá nahrávka z hollywoodského klubu The House Of Blues, natočená v prosinci loňského roku.


Burnin' Down The House je z rodu těch živáků, při nichž je vám s každým poslechem víc a víc líto, že jste taky nebyli u toho. Sound dvanáctičlenné kapely (včetně pětičlenné dechové sekce) je úchvatný a elektrizující už od prvních tónů valivé Come To Mama. V následující Dixonově klasice I Just Want To Make Love To You, přecházející volně v 'easyriderovskou' Born To Be Wild, ještě přitvrdí a přitom jaksi zplastičtí. Na programu koncertu jsou všechny polohy zpěvaččina repertoáru: její klasické evergreeny v podobě rhythm'n'bluesových nářezů (Something´s Got A Hold On Me) i balad (I´d Rather Go Blind, At Last), bluesové standardy (fantastická verze Rock Me Baby), soulové hity Love & Happiness a Take Me To The River Ala Greena, přecházející - pravda, trošičku násilně - v standard všech standardů My Funny Valentine atd. Kapela hraje ve všech případech plně 'na zpěvačku', výtečně komunikuje (viz závěrečnou vokální exhibici Sugar On The Floor), ale když už se nějaký její člen 'odhodlá' k sólu, je jeho příspěvek opravdu mistrovsky vybroušeným kamínkem.

Nerad bych byl za apriorního nepřítele současných módních trendů. Nemám nic proti mladým, krásným, úspěšným čokoládovým princeznám, ale nedá se nic dělat. Rhythm'n'blues se prostě Zpívá a Hraje spíš takhle...



Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09