28.3.2002 | Autor: michal nanoru

Acid Jazz/Mute CS (74:02)
Takovou hudbu musí dělat někdo, koho do života zasvěcovala německá pečovatelka a disko. Nebo elektro funk. Ale určitě acid jazz. I když samozřejmě nemůžu přesně vědět, jak to se životem Carstena Meyera dopravdy bylo. Němec, který nazývá svůj styl Erosound - the sound of love, písně pojmenovává spojeními Nochmal Tanzen, CX, XM, DS, SM, Kirchturmtreppen, nebo dokonce Sweet Scientological Girl ,po desetiminutové pauze přidá trhlý falešný duet vytvořený propletením dvou až tří zpěvů jak na svatbě z rána, přičemž veškeré skrovné vokály poletující nad touto ryze černošskou loungeovou hudbou nechává v jazyce germánských nájezdníků, nemohl vyrůstat v běžné rodině. Nejspíš byl často nemocný a sledoval hodně pořadů s mluvícími číslicemi a primitivními digitálními úsečkami učícími děti sčítání a odčítání a podobným nezbytnostem. A rozhodně musel mít něco s německou pečovatelkou. Aniž bych přesně věděl co... Shrnout jeho krystalizované rejstříky snů archaických kláves pro Angličany na jedno cédo a odtamtud je poslat k nám za Schwarzwald,se mi jeví jako celkem dobrý nápad. Můžeme tak rozjímat nad schopnostmi našich sousedů v disciplínách šťavnatého analogového acid jazzu. Jen se nade mnou pořád vznáší otázka té pečovatelky. Krouží tam jako dvojplošník nad střechou školy.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03