7.6.2004 | Autor: Vendula Zmeková

O důvodech, které vedly maestra Claptona k natočení osobního tributu Robertu Johnsonovi, jsme se dopodrobna rozepsali v profilovém článku v minulém čísle R&P. Teď mohu potvrdit, že slovně proklamovanou upřímnost z nahrávky skutečně cítím.


Přestože Clapton hrával Johnsonova blues už v 60. letech, neusnadnil si práci a nesáhl po žádném z ověřených kusů. Mnohé z nově nahraných písní sice jsou často frekventovanými standardy (Stop Breakin' Down, Traveling Riverside Blues, Me And The Devil Blues), nicméně žádná z nich netrčí z nového alba tak, jako by trčely některé položky předchozího Claptonova repertoáru (např. Ramblin' On My Mind, kterou hrál už s Mayallem, nebo dokonce Crossroads z repertoáru Cream), kdyby je na album zařadil. Citlivé, vyrovnané uchopení vybraného materiálu bez zbytečného přearanžovávání, vřelost i pokora v Claptonově hlase, nezahlcenost samoúčelnými sóly - díky tomu všemu je album skutečnou poctou legendárnímu bluesmanovi Johnsonovi, nikoliv jen albem coverů, byť i mistrovsky podaných. Laskavý čtenář zajisté chápe ten rozdíl.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05