26.2.2004 | Autor: Jindřich Göth

Pokračování remixů skladeb italského filmového skladatele Ennia Morriconeho, aniž si to možná uvědomuje, kopíruje praktiky filmových "dvojek". Je rozmáchlejší (jde o dvojalbum), ovšem jaksi postrádá moment překvapení. Vše podstatné bylo řečeno na první kompilaci, tato nepřináší nic nového.


Opět se setkáváme s klasickými Moriconeho melodiemi (za zmínku stojí, že podvakráte sáhli remixéři po hudbě z filmu My Name Is Nobody, který je jakousi parodií na westerny, tudíž i Morriconne při skládání varioval a lehce parodoval již jednou použité motivy). Smysl pro humor projektu rozhodně nechybí.


Přesto dvojalbum stojí poněkud ve stínu svého předchůdce. Nelze se totiž při poslechu zbavit dojmu, že právě na něm byl zastoupen přece jen silnější materiál. Rozebíraná kolekce sice v žádném případě není špatná, je to však opakování již řečeného. Přesto si drží vysoký standard: Kéž by všechna "pokračování" byla takto vyvedená.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/02