21.2.2002 | Autor: Petr Korál

Virgin/EMI Czech (76:29)
Řekněme to konečně na rovinu: Enigma je - dámy prominou - sračka. Uznávám, že rafinovaně zabalená sračka. Nabubřelé NIC, hrající si na bůhvíjaké umění. Rádobyesoterické návnady pana Michaela Cretua může zbaštit jen ten, kdo skutečnou esoterickou hudbu nikdy neslyšel. Nejde o to, že pod maskou vznešené náladotvornosti se záludně šklebí obličej normální spotřebně-taneční muziky. Nejde ani o to, že Cretu celé roky pod hlavičkou Enigmy dovedně vykořisťuje např. gregoriánské chorály a jiné zdánlivě 'nepopové' - a pro leckoho nesmírně umělecké a nekomerční - inspirace. Osobně beru Enigmu jako dokonalý příklad toho, jak lze takzvaně z hovna uplést bič aco všechno může i zkušený, leč v některých sférách přece jen nepříliš zběhlý posluchač s jinak dobrým vkusem 'sežrat'.

Cretuovi nepomůže ani jeho manželka, známá popová ex-hvězdička Sandra, jež svým erotizujícím projevem lehce okysličuje několik písní na tomto výběru. Hlavnímu tvůrci Enigmy nelze upřít občasný smysl pro skutečně silnou nebo aspoň zajímavou melodii (Gravity Of Love, Silence Must Be Heard, Beyond The Invisible a v první řadě Return To Innocence) ani pár dalších zajímavých hudebních nápadů (např. oživující kytarové sólo v I Love You... I'll Kill You), ale... myšlenky vyřčené v první větě recenze se prostě ne a ne zbavit. Pardon. Všetko je podvod, i tvoje oči, Sweet Marilyn, zpívala kdysi Slobodná Európa - na Enigmu to pasuje jako lysina na hlavu Václava Hybše.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/02