11.4.2011 | Autor: Ivan Ivanov

Mercury Records/Universal Music (63:10)
V bukletu a v dokumentu v bonusovém DVD Elton John popisuje genezi vzniku této desky a několikrát přiznává, že Leon Russell byl jeho idolem již od počátku sedmdesátých let a že jeden z jeho snů byl natočit s ním album. V době, kdy Elton John vydával svůj debut (1969), o pět let starší Leon Russell byl už velké jméno v hudebním byznysu a měl za sebou spolupráci s J.J. Calem v kapele The Starlighters a jako studiový muzikant a skladatel spolupracoval s řadou slavných hudebníků (The Band, Herb Alpert, Frank Sinatra, Phil Spector, Byrds). S členy Delaney and Bonnie v roce 1969 založil a vedl doprovodnou kapelu Joea Cockera Mad Dogs and Englishmen a hrál i na sólovém debutu Erika Claptona. Dočkal se i řady vlastních sólových úspěchů či pozvání George Harrisona na Concert for Bangladesh. Později, i když již zdaleka nebyl tak slavný a natáčel bluegrassové desky či singly s Willie Nelsonem, jeho tvorba byla s různými úspěchy vždy vedena snahou o fúzi country, blues a rockenrolu. Když si zpětně poslechnete rané desky Eltona Johna, tak zjistíte, že ti dva tenkrát hudebně neměli od sebe vůbec daleko. Vezmeme-li v potaz i to, jak Elton John na svých posledních deskách Peachtree Road (2004) a The Captain & The Kid (2006) opouští popovou honbu za komerčními úspěchy a vrací se ke svým hudebním kořenům, pak jeho pozvání Leona Russella ke společné desce nepůsobí až tak překvapivě.

Album obsahuje pouze autorský materiál a Russell složil třetinu z šestnácti skladeb, zbytek je dílo Eltona Johna a vše otextovala druhá půlka úspěšného tandemu, Bernie Taupin. Hudebně oba protagonisté zůstávají v oblastí rhythm ‘n’ blues, ale díky výrazným ženským vokálům jsou místy přesahy i ke gospelu či soulu. Z desky je cítit, jak oba v naprosté pohodě nechávají ze sebe plynout hudbu, kterou nikam netlačí, střídají se ve vokálech a klavírních vyhrávkách, a když se k nim ve skladbě Gone to Shilon přidá i Neil Young, tak můžeme mluvit o jednom z vrcholů muzikantsky nadprůměrné a vyrovnané desky. Tady se dostáváme i k vynikající produkci slovutného producenta T-Bone Burnetta (Robert Plant and Alison Krauss, Los Lobos, B.B. King, Jacob Dylan atd.), který důkladně ohlídal, aby do retro hávu hozená nahrávka nebyla v rozporu s jejím současným zvukem. Ovšem nemalou zásluhu na tom, že vznikla takto kvalitní deska, má i bubeník Jim Keltner či řada hostů jako Brian Wilson, Doyle Bramhall II, Robert Randolph či Booker T. Jones.

Album Union zaslouženě a se ctí vrací na výsluní Leona Russella a pro Eltona Johna znamená další důležitý bod jeho kariéry, který mu možná vrátí nazpět poztrácené staré posluchače.

Zlatý hřeb: Monkey Suit, Hey Ahab, If It Wasn’t for Bad
Zní to jako: Delanye & Bonnie, Don Preston

Body: