12.8.2004 | Autor: Michal Husák

Valmezské výtečníky Elektrick Mann dost dobře nelze posuzovat jen běžnými měřítky "hudebních recenzí". Vycházejí z formulky blízké kupříkladu Beastie Boys, což znamená, že na jejich deskách najdete mnohdy nesporně vynalézavou a nápaditou míchanici všeho, co lze naměstnat mezi ležérní hip-hop na jedné a zarputilý hard core na druhé straně. Především jde ale o nepřetržitý mejdan.

Nechci snižovat muzikantský potenciál kapely, ale je zjevné, že osmdesát procent výsledného efektu tvoří všudypřítomné vtípky a legrácky, ve valné většině vyžadující naladění na "strunku" patřičné nálady, jinak totiž působí mírně řečeno prostoduše. Ať už co se týká přidrzlých postojů, všudypřítomných vulgarit (samozřejmě používaných "zcela záměrně" pro správný efekt, jak vysvětluje libová introdukce v podání šéfa všech sucharů Richarda Honzoviče) nebo momentů, kdy notně skřípá vokální provedení. To je ale to poslední, co na mejdanu budete řešit. Důležité je, že Elektrick Mann dokážou autentický pocit patrně nenapodobitelných koncertních akcí v rámci možností přenést i do kulaté podoby. Byla by totiž škoda být ochuzen kupříkladu o zásadní zjištění, že eM O eR s háčkem E obsahuje hodně vody.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/08