30.1.2004 | Autor: Michal Husák

Alternativně (post)rockoví ostrované Elbow nabízejí svým druhým řadovým albem veskrze transparentní obchod. Nad jejich nápaditou, pestrou a překvapivou, ale zároveň sympaticky uvolněnou a nestresující muzikou budete vrnět blahem. Ale bude to stát soustředí, poctivý přístup, jistou dávku odevzdání se. Elbow staví na svěží akustické atmosféře, kterou lehkými odstíny zahaluje lehce rozostřený zvuk kytar a nespočet nápaditě vplétaných zvuků. Chvíli máte pocit, že se vznášíte kdesi ve vesmíru v roce 2350, jindy zase nálada prolíná hluboko do poloviny dvacátého století a uctívá dřevní rockové hodnoty.


Jednou z nejcennějších vlastností desky je nepředvídatelnost každého motivu. V jakoby zahaleném, lehce dunivém zvuku nádherně vyniká křehká krása drobností i nečekané výpady jinak zřídka používané prvoplánové expresivnosti. Když se v akusticky komorním pábení Snooks nesměle rozezní křehký melodický postup a současně z ničeho nic "zařve" zkreslená kytara, opravdu to nelze přejít bez emočního záchvěvu.


Cast Of Thousands není pronikavě hitová deska, těží z celkové nálady a niterného ponoru. S jedinou výjimkou. Šestá píseň v pořadí, Not A Job, se rozlétá v geniálně prostém refrénu vstříc pokaždé tak rozjařujícímu zjištění, jak krásná může muzika být. Ten moment se okolním pořádkům na albu nevymyká, je však o to cennější, protože dokáže připoutat v úvodu zmiňovanou nezbytnou pozornost posluchače i k momentům zprvu ne tak pronikavým.


6 Michal Husák

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/01