2.3.2004 | Autor: Jindřich Göth

Einstürzende Neubauten začali svou novinku poněkud netradičně - kdo na úvod očekává šlehu typu Was ist ist, bude možná překvapen klidem a zvláštním napětím skladby Ich gehe jetzt. Jde o pomyslný úvod divadelního představení. Opona se zvolna rozevírá, lidé se usazují, rozhlížejí se kolem sebe a do toho Blixa deklamuje jednoslabičný text.


Skutečným úvodem a zřejmě i vrcholem kolekce je až druhá, titulní kompozice. Téměř čtvrthodinová symfonie, opět plná nervní nálady, překvapuje neustálými změnami tempa a nepostrádá silný, chtělo by se napsat až hitový nápěv.


"Hroutící se novostavby" chtěly prostřednictvím nového alba vzdát hold živlům. Podařilo se - výsledkem je pulsující hudba, v níž se okamžiky klidu střídají s výbuchy horečnaté energie. Vše souvisí se vším, třísknutí do kovu nejlépe vyzní v konfrontaci s okamžikem klidného spočinutí. Ticho je sexy, pravila kapela na předchozí desce a ozvěny tohoto prohlášení slyšíme i na novince, viz například Ein leichtes leises Säuseln.


Ortodoxním industrialistům možná Perpetuum mobile způsobí jisté zažívací potíže (předposlední Dead Friends (Around The Corner) se skoro až popovým refrénem je skutečně na poměry Einstürzende Neubauten netradiční). Kdo ale v použití nástrojů z kovošrotu spatřuje mnohem více cíl než prostředek, na albu si pochutná.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/02