30.9.2012 | Autor: Petr Mezihorák

4AD (46:09)
Piramida je albem, kde se tichá nostalgie daná místem vzniku jeho základní ideje mísí s pod povrchem proudící energií. V srpnu 2011 strávili Casper Clausen, Mads Brauer a Rasmus Stolberg devět dní v dnes již opuštěné ruské osadě Pyramide na Špicberských ostrovech. Toto bývalé hornické městečko v roce 1998 lidmi jakoby přes noc zanechané svému vlastnímu osudu se stalo základním zdrojem inspirace pro právě vycházející album.

Trio Efterklang (bývalý čtvrtý kmenový člen, bubeník Thomas Husmer, opustil kapelu před odjezdem na Špicberky) nasbíralo na své cestě přes tisíc zvukových stop, včetně tónů piana hrdě stojícího na pódiu postupně mizejícího koncertního sálu, který svého času pojal i čtyři stovky lidí, nebo odezev po úderech na rezivějící ropnou nádrž. Velmi rozsáhlé spektrum zvuků a jejich kombinace vyvolává v posluchači pocit pobytu v jiném, trochu snovém světě, ostatně tak, jak to Efterklang vždycky uměli.


Od prvního alba Tripper, ambientně post-rockového, z roku 2004, které působí tiše, melancholicky, je doprovázené spíše recitací než zpěvem, se Efterklang posunul až k silně melodickému indie-rocku v podobě Magic Chairs z roku 2010, ve kterém ponejvíce zní obvyklé nástroje jako baskytara, bicí, trombon, housle, klávesy. Bylo by nasnadě říct, že albem Piramida se Efterklang vracejí na svůj počátek, ale to by bylo příliš jednoduché, ono to tak totiž je i není.

Album Piramida začíná velmi dynamicky, jde kupředu, ale refrénem se ohlíží zpět, zpomaluje. Postupně se posluchač ocitá uprostřed zpovědi na hraně, ve které však jako by album uvízlo na příliš dlouhý čas. Může se zdát, že vám v uších zní stále jedna post-rocková skladba vzniklá vrstvením různých zvuků, přestože se její forma vzhledem k opravdu obdivuhodnému rozpětí použitých nástrojů velmi mění. Tato jednolitost je ovšem v určitých momentech narušována výraznou rytmikou, silným melodickým zpěvem, originálním přechodem nebo aranží. Vrcholem tohoto postupu je Between The Walls. Poslední Monument je nejpomalejší písní alba a uzavírá jej jakoby zimou sevřená.


Piramida není albem, do kterého byste se zamilovali na první poslech jako do Magic Chairs, ale od počátku vás zaujme svou originalitou, je pak jen na vás, ostatně jako vždy, do jaké míry tomuto albu dáte čas a najdete si v něm to nejkrásnější.

Zlatý hřeb: Between The Walls
Zní to jako: soundtrack pro přechod zamrzlého jezera

Body: