24.9.2002 | Autor: Alex Švamberk

Setanta Records/Sony Music Bonton (53:57)
Skotský multiinstrumentalista Edwyn Collins, zpěvák Orange Juice, u nás není zrovna známý: to však nic nemění na kvalitě jeho vybroušených alb. Také Doktor Syntax představuje malý klenot, jenž jako by ani nezapadal do dnešní uspěchané doby. K předminulému století odkazuje nejen názvem, ale i obalem s reprodukcí Lermontovova portrétu a viktoriánskými ornamenty, v nichž se na posledním albu I'm Nothing Following You zhlédli i Echo & The Bunnymen. Jejich jméno zde nepadá náhodou: Edwyn Collins má podobný přístup i rukopis jako Ian McCulloch, což je patrné hned v úvodním Never Felt Like This, v Splitting Up a do jisté míry také v náladě písně No Idea. Collins si také libuje v lehké nostalgii i v uměřeném a přitom velmi naléhavém projevu, v žádném případě ho však nelze označit za pouhého epigona. Stejně dobře lze v písních, které většinou natočil zcela sám, najít bowieovské vlivy. Collins je střídmý eklektik momusovského ražení, který si nelibuje v povrchním postmoderním kombinování nesouvisejících prvků, ale snaží se základní ideu rozvinout a obohatit o další prvky včetně kontrapunktických.

A tak Should've Done That obohacené dechy končí dubovou pasáží, důraznější vygradované Back To The Backroom s kytarovým sólem stojína hutných basech, The Beatles podmalovávají ruchy a v No Idea se objevuje melodie jak z pera liverpoolské čtveřice. V Mine Is At překvapí hlukovým vemlouvavým hlasem, vytvářejícím působivý kontrast jak k veselému motivu, tak k plochám symčců. Každá ze skladeb má odlišnou náladu, jako v dobré mozaice však jednotlivé kamínky vytvářejí působivý obraz, který sice nerezonuje s aktuálními trendy, zato však je nadčasový.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09