28.6.2002 | Autor: michal nanoru

Red Egyptian/!K7 (47:14)
Earla Zingera si představuji jako takového Ivana Mládka německého acid jazzu a lounge. Ivana Mládka, který si o sobě myslí, že je Nick Cave. Na album zařadí dvě intra, druhé pro jistotu ještě jako čtvrtý track, přičemž obě jsou složena z neustálého aplausu odmítaného červenajícím se umělcem. Ne, možná to není Ivan Mládek acid jazzu. Tohle jsou prostě Žhavé výstřely inteligentní elektronické hudby. Všech osmnáct tracků paroduje roztodivné styly včetně hip hopu, latina, francouzských soundtracků let pohřbených, mluveného slova ve stylu Morrisonovy An American Prayer, barových bardů, muzikálů, diska, sorta 2tone, ragga nebo reggae (předělávka Song 2 od Blur. Slovo perverzní nebylo nikdy tolik na místě...) Metropolis je dokonce postaven na motivu z jazzové klasiky Davea Brubecka a zpíván stylem Kryštofa Michala v Konci Agenta W4C. Ať jste na línější straně scény kdy stvořili cokoli, počítejte s tím,že Zinger vám to spočítá. Přirozeně včetně textů o DJích a názvů jako Escape From Ibiza, Ringa Dinga Zinga, Story Of The Heaviest Bassline Ever a podobně. A jak víte, k dobré parodii potřebujete perfektní znalost parodovaného. Tohle je každopádně neskutečný a skvělý úlet.

A mimochodem, Earl je anglán a tantiémy mu chodí na jméno Gallagher. Ale to jen tak pro zmatení.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/06