19.11.2007 | Autor: Petr Korál

Universal (44:41)
Ať si o mně myslí kdo chce co chce, ale Ewa Farna je podle mne talent jako hrom. A svým způsobem jí fandím. Přeju jí, aby si jednou vydobyla podobnou uměleckou svobodu, jakou dnes má třeba Aneta Langerová. Nepopírám, že ve svých čtrnácti letech ještě potřebuje jisté vedení, ale zároveň si nejsem jist, zda ji producent a skladatel Lešek Wronka kormidluje zrovna do těch vod, kde by se mohla cítit nejlíp.
Ano, nové album je zase o kousek rockovější než loňská prvotina Měls mě vůbec rád. A obsahuje několik hudebně opravdu slušných písniček nejen cizí provenience, ale i z dílny Honzy Ponocného (Circus Praha, Miro Žbirka aj.). Ovšem zároveň i spoustu vaty. O nezřídka více než naivních textech ani nemluvě. Mimochodem, jsem zvědav, jak dlouho Ewa vydrží zpívat třeba „Znám chvíle, kdy mi kluci schází / ale bez nich je mi líp, více zářím“ (viz píseň Z bláta do louže)...
Kdyby to šlo, dal bych téhle desce dvě a půl hvězdičky. Ale na tři to při nejlepší vůli není, takže zaokrouhluji směrem dolů.

Zlatý hřeb: Ponorka
Zní to jako: deska talentované zpěvačky v zatím jen nesmělém uměleckém rozpuku

Body: