5.8.2007 | Autor: Jindřich Göth

Mute/EMI (38:17)
Existuje něco jako dinosauři syntezátorového popu? Jestli ano, pak nenajdete exemplárnější příklad než Erasure. Light At The End Of The World je album pouze a jenom pro die hard fanoušky téhle dvojky. Ti samozřejmě ocení stále stejné zvuky synťáků, stále stejné melodie a stejně nasládlý zpěv. Atmosféra jak vystřižená z devadesátek, kdy Erasure kralovali diskotékám s hitovkou Love To Hate You. Ostatní ale nad touhle snad až moc přítulnou a namnoze ulepenou sbírkou popových klišé právem ohrnou nos. A co na to recenzent, který měl svého času Erasure docela rád, ale vždycky výrazně upřednostňoval elegantní smutek Pet Shop Boys a sebezpytné chmury Depeche Mode? Je někde uprostřed. Pár věcí ho docela baví – Sunday Girl, Storm In A Teacup, pár vyloženě irituje, slyš pitomou dupárnu Sucker For Love.
Málo platné, nové fanoušky Erasure tímhle spíš bakelitovým popem nezískají a u kolotočů se letos bude taky hrát něco jiného. Nezbývá než doufat, že na ně nezapomnělo pár skalních nostalgiků.

Zlatý hřeb: Fly Away
Zní to jako: mejdan třicátníků s nejednoznačnou sexuální orientací

Body: