7.1.2002 | Autor: Veronika Schmidtová

Virgin/Monitor EMI (47:49)
Poslouchat jenom v případě, že máte v krvi moc Rolling Stones. Ne, vážně, jestli se vám zdá, že se na vás valí přehršel rokenrolu a potřebovali byste se na chvilku lehce nudit, bude tohle něco pro vás. Zív.

Celé album se nese v duchu volnějších skladeb od Oasis a hlavně The Verve po několikerém vylouhování. A to výše zmiňovaní nejsou originál v žádném případě. Základnímu stavebnímu kameni Dannymu a Richardovi McNamarovým, takto dalším celebritám v popu, nelze upřít talent složit pěknou písničku. Ale příliš se nechávají ovlivnit záležitostmi typu Pink Floyd a bohužel zatím neovládli jejich umění udržet silné napětí i v ultrapomalém kusu. Takže po prvním kolečku sloka - refrén se už nápad vyčerpá a posluchačovo ucho volá po změně. Která však přijde zřídkakdy.

Například Happiness Will Get You In The End, něžná, zamlžená a ukolébávající písnička, vytavěná jenom na perlivé kytaře a nenáročně pojatém zpěvu, vystupuje z množiny ostatní šedě jenom díky tomu, že na ni při produkci asi zapomněli a nepřidělili jí omáčku dalších a leckdy zbytečných nástrojů. Ta způsobila, že málem nelze rozlišit jednu písničku od druhé.

Není to deska úplně špatná a na odpis, jen by to chtělo koření (ne mdlou omáčku), schopnějšího producenta, povolit uzdu krocené fantazii.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12