19.1.2002 | Autor: Radek Diestler

Dreamworks/BMG (40:34)
Jestli vám jejich poslední album Daisies Of The Galaxy učarovalo jako mně a v eels, dvojce šikulů pochybných pseudonymů E a Butch, viděli jste americké příbuzné podobně hravých Beta Band, dejte si před poslechem jejich pátého alba majzla. Čarovné, trochu snové písně křehké krásy zemřely a do hrobu dány, siroty po nich zůstaly. Tyto se obklopily pány s hlučnými nástroji a ti pomohli čistotnou hudbu předešlého alba eels zasvinit tak, že si s tím neporadí ani běžný, ani výjimečný prací prášek.

Ti pánové částečně patří mezi známé firmy: jak John Parish, který tu je za multiinstrumentalistu, tak kytarista Joe Gore (leccos na něj ví u Waitsů) se svého času zapletli s PJ Harvey. První jmenovaný zanechal na albu velmi podstatný otisk; nejenže s 'panem Éčkem' napsal sedm skladeb z dvanácti, ještě je pod nimi podepsán i jako spoluproducent. Nabízí se tedy podezření, že je buď architektem změněného zvuku a nálady alba, nebo lobbistou až nadpřirozených schopností.

Změněné pořádky naznačí už první Dog Faced Boy, rodná sestra Devil's Haircut, otvíráku Beckova Odelay. Zvýrazněná rytmická složka hudby, nakurvené, zkreslené kytary v popředí. Na Daisies Of The Galaxy byly takřka nemyslitelné výbušné kusy typu Souljacker, pt. 1 (nervní linka basy a la Iggoušova Lust For Life a tepavé perkuse explodující do frenetických refrénů) a That's Not Really Funny, o ďábelské koláži Jungle Telegraph s nečekaným vstupem kutálky jakoby zachycené na rozhlasové stanici s hodně špatným signálem ani nemluvě. Souljackeru to sice dodává na rozmanitosti, ale pokud jste si k eels po minulém albu navykli docházet na hezké melodie, máte v tomto případě docela smůlu. Ne, že by nebyly: viz třeba Fresh Feeling a Woman Driving, Man Sleeping. Ale přeci jen ustoupily do pozadí a šéfkuchař téhle soul kitchen nešetří s ostřejším kořením.

Co však zůstává nezpochybnitelné: především zjevná melodická samozřejmost, eels dokazují, že i přes příchylnost k razantnějšímu zvuku sycenému hojným užíváním samplů ctí pravidla písničky, kterámá hlavu a patu. Jako by kolem studia bloudil Beckův duch a něco z jeho fluida proniklo dveřmi i okny. Souljacker je jistě hůře stravitelná deska: ale svébytnost a kouzlo eels zachovává až na drobné výjimky (nevýrazná píseň Teenage Witch) neporušené.



palba alba: Fresh Feeling - Woman Driving, Man Sleeping - Jungle Telegraph

když už, tak...: Beck vzor 1996, Beta Band...




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/01