8.5.2013 | Autor: Michal Husák

Zero Budget Productions (23:47)
Středočeské duo šílených technokratů Wokis-Walis se může opřít o úřednickou důkladnost a současně o zcela nespoutanou představivost. Výsledkem je avantgardně provokativní nářez na bázi technického death metalu a grindu, celkovou paletu barev a odstínů ale ani nejde pojmenovat.

Odlidštěné polyrytmy a kytarové disonance sdílí tenhle vesmír s dechovkou, "androšskou" alternativou, zvuky připomínajícími sitár nebo jazzrockové piano, a korunu všemu nasazují popkulturní odkazy na Karla Gotta nebo dětské říkadlo "polámal se mraveneček".

Nic z toho ale není laciné nebo přímo blbé, protože pánové fungují v rámci výborně promyšleného "strojírenského" konceptu. Krátká deska s dlouhatánským názvem Ani já, ani ty, robit něbudzeme, šedněme do koča, vozit še budzeme tak ve finále jako celek dává překvapivě důvtipný smysl a vše s typickou poetikou dokresluje datová stopa a netuctový obal.

Znalci obskurních libůstek si jistě uvědomí, že Duobetic Homunkulus tvoří na podobné vlně jako jiná výstřední dvojice Harmony Bay z Jihlavy. Wokis a Walis jsou ale přece jen o něco skladatelsky přístupnější a "povolnější" k řádu. Zábavné setkání!

Zlatý hřeb: Když muž se strojem snídá
Zní to jako: avantgardně ulítlý nářez, který se nebojí líbit

Body: