13.10.2002 | Autor: Petr Korál

Steamhammer/SPV/Globus Music (49:53)
Na doby, kdy Doro neboli Dorotka Peschová spolupracovala s panem Englerem z Die Krupps a přicházela s nečekaně moderně znějícími výtvory, můžete definitivně zapomenout. Ale takéna to, že by se vrátila ke svým nesmlouvavě metalovým začátkům se skupinou Warlock. Se svou současnou americkou kapelou tahle blonďatá německá vamp pokračuje (stejně jako na předchozím albu Calling The Wild) zhruba v té linii, jakou nastolila její sólová alba z konce 80. a první poloviny 90. let. To znamená v heavy rocku spíše (naštěstí) zámořského než germánského, potažmo evropského ražení. Bavit se o Dořiných pěveckých schopnostech nebo o výkonech jejích doprovodných muzikantů je samosebou zbytečné - bylo by to stejné jako pochybovat o sto procentech přirozené ovocné složky u moštu, který vám někdo před očima vyrobí z jablek vlastnoručně natrhaných ve vaší zahrádce. Jde jen a pouze o to, jakými spoluautory či producenty se Doro obklopí a nakolik výživný materiál dají dokupy. I tentokrát bylo takzvaně střídavě oblačno: vedle hybných a skladatelsky nápaditých písní se nacházejí také songy nepoměrně šedivější, chtěně vtíravější a rozplizlejší. Ale vyjmenovávat je konkrétně asi není podstatné. Raději upozornímna nesporný vrchol desky, jímž je sugestivní ztemnělý duet Doro s Petem Steelem z Type O Negative (Descent), a na zajímavost v podobě přítomnosti coververze skladby Legends Never Die, která pochází z repertoáru nebožky Wendy O' Williams a jejímž spolutvůrcem je Kissák Gene Simmons.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/10