11.11.2011 | Autor: Radek Pavlovič

vlastní náklad (43:43)
„Doom metalu není nikdy dost,“ řekli si tři chlápci z kanadského Quebecu, otevřeli další pivo, smotali bůhvíkolikátého jointa a stvořili bestii Dopethrone.  Něco podobného se v památném roce 2008 zřejmě skutečně událo.

Tady žádné slunce nesvítí. Civilizace pokrytá nánosem popela a prachu se probouzí do prvního dne po apokalypse. Oslava zoufalství. Karneval beznaděje. Takhle zní Dopethrone. Sázejí na nejtemnější sludge doom. A jejich druhá deska s názvem Dark Foil je vážně vyvedená.


Album otevírá úryvek z kultovního hororu Vrata do podsvětí (The Gate, 1987), následuje kytarová vazba a volný pád do totálního bahna. Několikaminutové záhrobní opusy (je jich tu celkem pouze šest) stojí na širokých základech ultra těžkých sabbatovských riffů poháněných tempem parního válce. Mezi hutnou kytarovou stěnou kličkuje pekelný vokál podobný Jeffu Walkerovi z Carcass nebo Daveu Collinsovi z Weedeater. Vyskytuje se jen sporadicky, ale pokaždé přesně sedí. Atmosféru totální zmaru pak skvěle dotvářejí různé samply z béčkových hororů sedmdesátých a osmdesátých let s tím, že nefigurují jako intra nebo outra, ale jsou přímo součástí písniček. Ovšem nejlepším momentem desky je předělávka písně Billa Witherse Ain´t No Sunshine z roku 1971. Soulová romantická balada o nešťastné lásce dostává v bahenní verzi zcela drtící rozměr.

Řekneme si to upřímně, Dopethrone zřejmě nikdy nedosáhnou na medaili za originalitu, ale o to vlastně vůbec nejde. Jejich hudba je precizní práce se všemi náležitostmi a už jen za to si zaslouží podporu. Pokud patříte mezi fanatiky a máte rádi Electric Wizard, Weedeater, Church of Misery nebo Eyeheategod, tady vedle nešlápnete. Mimochodem, v dubnu 2012 se tenhle zkázonosný trojlístek představí na legendárním Roadburn Festivalu, což už o nějaké kvalitě svědčí.

Zlatý hřeb: cover Ain´t No Sunshine
Zní to jako: temnější verze doom metalistů Electric Wizard

Body: