29.7.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Všeliké vhodné způsoby rockových úprav lidových písní (dynamika rytmiky, výstavba melodických vyhrávek etc.) v "keltské" a anglosaské oblasti už dávno definovali tací jako Alan Stivell, Malicorne, Tri Yann, Fairport Convention či Steeleye Span a ověřená receptura kupodivu(?) dobře funguje i pro folklór "východnější". Jenže u nás se v tomhle ranku prvně ve velkém prosadil Čechomor (kdo si dnes pamatuje zábavně folklorizující Ciment či Dobrohošť?), tudíž se žádná z podobně zaměřených kapel asi nevyhne srovnávání. Ať se jim to bude líbit nebo ne, na Docuku se tenhle příměr dozajista přílípne, neboť jejich způsob úprav tradičního materiálu i psaní vlastních písní v "lidovém" duchu se tomu čechomořímu vskutku dosti podobá. Viz aranžování bicích nástrojů skvělého Karla Mikuše (ne že by to bylo důležité, ale exčlena Mňágy, který v Docuku ukazuje, co umí), houslové mezihry Lukáše Španihela, aranže sborů, "základotvorný" akordeon Romana Vavříka atd. Jenže posluchači to naštěstí může být docela jedno: Čechomor se momentálně utápí v sebeopakování a Docuku mají energii i nápady, tož ať tu skulinku klidně vyplní. A hitovky jako Husle (mimochodem jeden z nejlepších kousků na loňském výběru Čarohraní) nebo Ti mezříčtí páni musí zabrat na každém festivalu i při každém klubovém vystoupení. Navíc nika rockových úprav lidovek je zatím natolik žírná a rozlehlá, že se v ní klidně uživí ještě pár dalších čilých exemplářů

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/07