31.1.2002 | Autor: Radek Diestler

Escape / EMI Czech ( 55:30)
Jak je to ještě daleko k šibenici?, ptá se v rozehrávce svého druhého alba, dle oblíbeného showbizového mythu rozhodujícího, Divokej Bill. Daleko, panáčku, odvětí s vědoucím úsměvem chytrá horákyně, co bydlí za lesem (to je náhodou pravda). Myslí si totiž,že obávaný gun-man českého klubového podhoubí (nebudu psát klubové scény, aby se ti od gramců nevztekali) projel druhou slalomovou brankou bez pádu.

Možná je to odměna za dobrý skutek, příponu alba v podobě čtyř písniček svých pokrevních bratří Medvěd 009. Protože tenhle 'bŃr've svých nejsilnějších momentech láduje posluchači do uší a pod nohy dědkem Iggym políbený bigbít, jaký uměla Garáž, než začala senilnět, s fikanými kytarovými (Olgoj) či saxofonovými (Stroj) smyčkami, v nichž je snadno uvíznout. Rovnoprávný partner hlavní hvězdy alba...

...navíc se solidnějšími texty. Už minule mě uváděla do vrtule Billlova potřeba jít přes mrtvoly za sloganem a slovními hříčkami a chabé protilátky vůči nesmyslným blábolům a logickým vyšinutím. Pořád tvrdím, že jalovosti typu nezlob se na mě hmyze/život je velká krize - a takových bychom na desce našli - špiní jinak úbělově čistou tvář nadaných rockových písničkářů, jejichž tah na bránu a zvuková barevnost jsou jinak záviděníhodné a které si s jinými nespletete. Svatá pravda ustupuje od drobných elektronických berliček, je rockově pravověrnější, ne tak hitová. Ale až na textové kaprice drží kurs akcií těch úvalských paštiků stále vysoko.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/01