28.2.2002 | Autor: Ondřej Konrád

Verve / Universal Music
Tak tohle je první krok za čáru, kde to víc cinká penězi než hraje. Ale kulisa je to dokonalá, do auta i pro návštěvu, ve dne v noci, kdykoliv, kdy chcete trochu pohody a klid. Doporučuju. Nemám obavu,že kanadská jazzová hvězda Diana Krall skončí v tenatech pop music jako loutka showbussinesu, prostě jde ve stopách těch, jež považujeza své vzory od dětství: Nat King Cole, Frank Sinatra nebo Tonny Bennett - a to všechno jsou přece ikony jazzového popu své doby. Uvidíme, zda její nahrávky zůstanou jen nostalgickou vzpomínkou na doby upřímného dobývání jazzových krás, či zda se ke svému objevování ze záře reflektorů a smyčcových záclon ještě někdy vrátí. Dříve se nechala slyšet, že jí někdy trvá celá léta, než si troufne nazpívat tu kterou písničku, aby si byla jistá, jak na topo svém. To ještě hrála v triu. A tuhle její poctivost v přístupu, pokoru a pracovitost všichni obdivovali, nejen ve zpěvu, ale i ve hře na piáno. Ono se pozná, kolik kdo čemu dává sil a času. Ke své nové desce se vyjádřila, že ve studiu vzniklo tolik báječných snímků, že by vydaly na dvojCD. Laťku, na kterou jsme u Diany zvyklí, tu přísné ucho nalezne jen v jednom případě, v The Look Of Love (tuhle píseň prý dobývala 15 let) a možná ještě v jedné z bossanov S'Wonderful.

Jinak se ve všech těch baladách a brazilských písních v ležérním oparu s vlažně erotickým přídechem stává Krall sice pořád nadprůměrnou, nicméně povrchnější než jazzovou interpretkou. Při spolupráci s legendárním aranžérem Johnnym Mandellem měla na předchozím albu When I Look In Your Eyes prý ještě strašnou trému.Na The Look Of Love si pozvala taktéž legendu už patrně bez trémy - německého aranžéra Clause Ogermana, jehož zásluhou je orchestr veden méně jazzově, spíš náladově, filmově, ale opět velmi kvalitně. Koneckonců jde o London Symphony Orchestra.

Jestliže je už teď Diana Krall v USA a Kanadě natolik populární a médii milovaná, že začíná citlivějším povahám lézt trochu krkem, tahle deska ji patrně přenese definitivně do kategorie jejích už zmíněných vzorů. Říká se jí Sinatra v sukních, dělá společné rozhovory s Tony Bennettem, její poslední dvě alba s orchestrem už neobsahují ani sleevenoty, ani texty písní a jsou napěchována fotografiemi, kde jí to sluší víc, než bychom kdy doufali. Krall už definitivně míří k americkým hvězdám. A protřelá hlava Verve, producent Tommy LiPuma, který kariéru kanadské blondýnky řídí, jistě ví, kudy na to. Nezbývá, než jí to přát a pouštět si její 'mladší' desky, především All For You (A Dedication To The Nat King Cole Trio) a Love Scenes. Ty patrně přežijí ji i nás.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/02