10.8.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Verše z úvodní trvalky Stop This World, "zastavte svět, chtěla bych vystoupit", napovídají, co s vámi tohle album dokáže udělat. Zaposloucháte-li se, hodí vás mimo reálný svět, do absolutního bezčasí, a posadí vás se sklenkou vína na barovou stoličku pomyslného jazz klubu jménem Krásná nostalgie.

Hořkosladká, mistrovská nahrávka, delikátně vyvážená mezi standardy a novými autorskými kusy, staví do správného světla celou současnou módu prolínání jazzu s popem. Zatímco Norah Jones, Jamie Cullum, Keri Noble a spol. se snaží vykřísnout kouzlo minulosti, zralá dáma Diana Krall už je v tomhle světě nějakou chvíli doma a móda ji teď jenom dohnala. Jestli díky tomu The Girl In The Other Room trhne kasu a posbírá kupu Grammy, nebo zda bude pro běžné posluchače dospělá až příliš, je nakonec celkem jedno. Hlavně že má díky přízni doby větší šanci dostat se k těm správným uším a může sloužit jako skutečné měřítko.

S novými písněmi Dianě často láskyplně pomáhal nejen hudební partner Elvis Costello. Jestli jim to klape v osobním životě stejně jako při psaní textů, tak z nich bude pár století. Veršům se často lichotí, že jsou "obrazotvorné". Zde tahle fráze skutečně platí. Stačí si přečíst (!) třeba text písně Departure Bay a skutečně spatříte zátoku zalitou podzimním světlem, ucítíte slaný vzduch a někde v hrdle vás sevře hořkost loučení před dlouhou a nejistou cestou. A teď si to představte podkreslené klavírem a decentní rytmikou, podané tím nádherným, sytým, zvláštně zabarveným, vzrušujícím altem.

Jestliže jsou alba Norah Jones atd. v recenzích nadšeně nadhodnocována, pak zde nezbývá než vzhledem ke zmíněnému měřítku konstatovat, že maximální počet hvězdiček nestačí. Velký nepoměr!

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/08