10.3.2004 | Autoři: Michal Husák, Tomáš S. Polívka

Ne že by některé z předchozích děl temné velekněžky Diamandy Galás bylo selankou, ale tohle dvojalbum nabízí hluboký umělecký zážitek jenom opravdu velmi silným povahám. Vypovídá totiž o samotném, koncentrovaném, čirém zlu. Ne o zlu fiktivním či abstraktním, ne o strašácích a nočních můrách, ne o zlu nezaviněném, přicházejícím "zvenčí" jako např. v případě Plague Mass. Tady jde o naprosto konkrétní zlo v nás. Zlo, před kterým nelze zavřít oči, krutost, nad kterou si nelze umýt ruce. Takovéhle odhalování odvrácených stran ne každý unese. Smrt zde není útěšným momentem, po kterém následuje věčný klid a zapomnění. Je to smrt brutální, špinavá a nespravedlivá. Volající po marné pomstě, po vytloukání klínu klínem.

Galás se s neúprosnou upřímností a sugestivností probírá dějinami pogromů, rasových čistek, mučení a vyvražďování nevinných. Zhudebňuje autentické básně, přidává vlastní děsivé obrazy. Vyhlazování Arménů Turky, nacistický holocaust, decimování Inků a Aztéků, Rwanda, Kosovo, Východní Timor, izraelský vpád do Libanonu, hromadné hroby v Iráku, nekonečný řetězec krvavých dějin lidstva. Hlavy naražené na kůlech, mrtvá vyzáblá tělíčka dětí. Nelítostnost, brutalita, fanatismus. Přirozené vlastnosti nás, lidských bytostí. Diamanda Galás vypaluje slova i vize přímo do mozku posluchačů, neúprosně, bez obalu, bez času na vzpamatování se. Umělecké prostředky? Jen skromná, nenápadná instrumentace, většinou jen interpretčin klavír, a HLAS. Syrové koncertní nahrávky z let 2001 a 2002.

Skutečné umění dokáže šokovat, burcovat, odhalovat nejtemnější stránky duše. Snad dokáže tohle očistné jitření ran probudit to lepší v nás. Věnujme poslechu maximální pozornost. Tohle dílo si ji zaslouží, i když bolest je někdy na hranicích snesitelnosti. Ale neplánujte si po poslechu alba žádnou další činnost. Než se proberete z paralýzy a zbavíte černočerných úvah, nějakou dobu to potrvá. Ale úplně očistit se nedokáže nikdo.

PS. Album La Serpenta Canta má následovat bezprostředně po Defixiones. Will And Testament. Bojím se i těším zároveň.

Tomáš S. Polívka

 

Tak takhle se tvoří intelektuální hodnoty. Dvojdisk napěchovaný temnou, drásavou masou tónů zajisté může působit sugestivně. Zajisté může mrazit pozváním na děsivě plastickou procházku, na pouť svírající nejniternější nervy v těle, pouť se zastávkami nad nejhoršími selháními humanity, jaká náš druh (nejen ve svých moderních dějinách) postihla, pouť o to děsivější, že půjde o pouť ve vaší mysli. Zajisté můžeme prohlásit, že na dvojalbu (mimochodem vyvedeném v opravdu nádherném knižně - digipackovém balení) došlo k zachycení ryzího zhmotnění múz. Moderní vážná hudba (a jinam si toto dílko zařadit netroufám) ovšem žádá vytříbený vkus a osvícený přístup. V případě Defixiones. Will And Testament to platí dvojnásob, poněvadž Diamanda Galás se na něm ještě více posunula k neuchopitelnosti a výrazové vypjatosti.

Netvrdím, že je to hudba pro snoby, to bych si vážně nedovolil. Naopak. Chyba je ve mně, to já nepochopil. Ostatně kdo může přízemnímu pisálkovi upřít právo nazvat se natuplým vidlákem? Jsou zkrátka meze, za kterými už mé skromné duševní možnosti nedovolují stíhat a tento počin těmto mezí mává z pohodlné dálky. A tak - oduševnělí prominou - slyším v prvé řadě hodinu a půl nesourodého kvílení, kníkání, dávení a mečení. Jako bych před očima viděl zmatenou kozu, která se moc napásla, teď ji sužuje (či spíše rozšiřuje?) pnutí ve střevech. Ona, chuděra, neví, co si s tím počít, a tak mečí, dáví se, kvílí, kníká... Ale dost podobenství, od jejich prezentace je tu přece Diamanda Galás. Má její snažení na těchto dvou discích nějaký záchytný bod, neřkuli systém či pointu? Ale prosím vás, hlavní je přece vyšší smysl.

Ne, tohle opravdu není snůška pseudouměleckých exhibic, já nemám sklony k ironii a dnes večer jsem nad touto "děsivou" dvojdeskou nestrávil s pobaveným šklebem na tváři. A nebo je na tomhle světě už opravdu všechno vzhůru nohama tak moc, že se na tom dají stavět kariéry?

PS. Album La Serpenta Canta má následovat bezprostředně po Defixiones. Will And Testament. Bojím se. Na to, abych se těšil, mě tahle pitomá slátanina bez tvaru, začátku a konce zase tolik nepobavila.

Michal Husák

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/02