7.5.2009 | Autor: Josef Rauvolf

Silver Rocket (44:16)
Sympatické, jak velký bordel se dá udělat, když se to umí, a když to někdo dokáže adekvátně natočit. Album s krásným názvem je důkazem, že to jde, a je to také pěkná temnota, to je dobré říct hned úvodem. Muzika se tu valí jako nějaká výbušná láva, nikdo se s ničím nemaže, textům je rozumět jen občas, nevadí to však. Láva, která se v sobě proměňuje, převaluje, občas vystříkne nějaký poznatelný akord, riff, vše pěkně zahulené a hnané bucharskými bicími. Noční můra. Skvělá noční můra... „Překročení hranic“, zpívá se v Matce země, a tato slova lze vztáhnout na celé album. Děti deště zde úspěšně překročili hranici mezi běžnou rockovou kapelou a kapelou, jež riskuje, jež nešvindluje, není to totiž možné, vrátilo by se to jako bumerang. Aspoň já tohle z jejich desky cítím – že si za ni ručí krkem.

Zlatý hřeb: Matka země
Zní to: jako Black Sabbath s Chrome a Plastiky najednou

Body: