19.7.2002 | Autor: Petr Korál

Česká hudba (45:10)
Vydavatelství Česká hudba nasadilo své konkurenci vysokou laťku tím, za jakou cenu (199 Kč) se jeho cédéčka prodávají. Vše doprovází mohutnou billboardovou kampaní (kdo jezdí po našich dálnicích, ví, o čem mluvím). Ovšem zatímco některé jeho produkty si řada z vás odmítne koupit i takhle lacino,do prvotiny Deseti očí se ona dvě kila nemusíte bát investovat. Dost možná budete velice překvapeni - samozřejmě tím myslím, že mile.

'Nekompromisní pop', tak tato východočeská pětice cejchuje sama sebe. Je to vtipné a výstižné zároveň. I pop se totiždá dělat vkusně, moderně (především po zvukové stránce, v níž živé nástroje chytře a v míře přiměřené doplňuje elektronika), prvotřídně muzikantsky a ještě navíc s pořádnou dávkou nevtíravě hitové šarmantnosti. Ne že by všech jedenáct skladeb na desce bylo stejně výrazných, figurují mezi nimi i matnější kousky, ovšem v první řadě Skok, Můrky, Pavouk a Proud (a možná i další) naprosto přirozeně nabízejí své služby i těm nejkomerčnějším (s)hitrádiím, aniž by jakkoliv urážely náročnějšího posluchače, jenž FM prostor až na výjimky ve vlastním zájmu ignoruje. Navíc Deset očí díky tomu, že mají ve svém středu talentovanou zpěvačku Ivu Marešovou, logicky nabízejí srovnání zejména s tvorbou Lenky Dusilové a Anny K - a nevycházejí z něj vůbec špatně. Naopak, hlavně Dusilovou tahle parta v určitém ohledu zřetelně 'přehrává'.

Je pravda, že v porovnání s daleko živelnějším koncertním provedením i se staršími demosnímky působí skladby na CD snad až příliš krotce a jemně. Avšak jednoznačně rockový spodní proud, který v nich vždycky probublával, se naštěstí úplně nevytratil.

Zrodila se nová naděje českého popu? Mnohé nasvědčuje tomu,že ano!

Psáno pro: &musiQ 2002/07