23.4.2011 | Autor: Ivan Ivanov

EMI (48:22 + 42:00)
V textu písně, kterou proslavil Louis Armstrong, je pasáž „come taste the wine, come hear the band“, ovšem opilý kytarista Tommy Bolin si v roce 1975 během nahrávaní v mnichovském studiu Musicland začal prozpěvovat „come see the band, come taste the band“, a tak název jednoho z nejlepších alb Deep Purple byl rázem na světě. Ovšem na světě byla i jiná novinka – tak daleko ve spojení hard rocku s černou hudbou, konkrétně s funky, zatím žádná rocková kapela nedošla. Baskytarista Glenn Hughes, který své funkové cítění ve spojení s Davidem Coverdalem a Johnem Lordem (a k úžasu Ritchieho Blackmora) úspěšně propašoval již na předchozí album Stormbringer, tentokrát měl v nově příchozím Tommym Bolinovi spojence první velikosti. Hudbu skládali a cítili podobně, Bolin měl hodně nápadů a ve studiu (na rozdíl od následujících koncertů) to všem opět úžasně šlapalo. Důkazem toho je nejenom samotné album s klasiky jako You Keep on Moving, Lady Luck, či Love Child, ale i dva zatím nevydané bonusy (Same in L.A. a Bolin/Paice Jam), které ozdobily toto výroční vydání. Jako u předchozích reedic desek Deep Purple i v případě Come Taste the Band najdete remastrovanou a remixovanou verzi desky. Dokumentačně tradičně bravurně zvládnutý buklet obsahuje kromě raritních fotek i pár kuriozit, jako je obal v Československu vydané verze s názvem Ochutnávka. Drogové problémy a následující smrt Bolina učinily přítrž svěžímu hudebnímu proudu, který u Purple tehdy zavál, a kapela se rozpadla a odmlčela na dlouhých osm let. K tak osobité hudební směsi, jakou se prezentovali na Come Taste the Band, se Deep Purple již nikdy nevrátili.

Zlatý hřeb: You Keep on Moving
Zní to jako: zdařilý pokus míchat hard rock se soulem & funky

Body: