26.9.2002 | Autor: Antonín Kocábek

vl.nákl. (50:58)
Temno. Ticho, tekutiny a splín. Kamenné výrazy tváří a déšť za oknem. Noc dýchá. Deprese se šíří vůkol. Ne, dosti sarkasmů. Od toho tu jsou noví, mladší, .sekáči, co se nezakecají. Dech noci je (název neklame) undergroundová parta, podle kontaktu z Krnova. A to bohužel oproti podobně orientovaným kolegům nijak výjimečná, s většinou charakteristických průvodních znaků. Na rozdíl od mnohých jiných zástupců scény jim v inspiračních zdrojích nevyčuhují tolik Plastici, spíše je slyšet třeba Domácí kapela a občas zazní i brněnská alternativa, ale na výsledku to moc nemění.Je zde totiž onen všudypřítomný patos, strnulý výraz dekadentních vyvrženců a demonstrativní zhnusení konzumní společností. Serióznost dotažená ad absurdum. Hudba samotná přitom vůbec není špatná - jistě, nějakou progresi zde nehledejme, ale to, že pánové a dáma mají jasno v názorech i ve směřování, je patrné po několika vteřinách poslechu, a instrumentálně také nikterak netápou. Jenomže opravdu chybí nadhled, nemluvě o tom, že i underground může být veselý. Nejlépe je to patrné ve dvou zhudebněných Krchovského básních - ze strnulého podání vyprchal nejen černý humor, ale jakási posvátná hrůza způsobuje, že projev zpěvačky je zde naprosto nedůvěryhodný. Text pak zpětně zní prkenně, mnohem hůř, než v případě těch z vlastní dílny. Ale přiznám se, že očekávání bylo mnohem horší. Někde na festivalu bych si je asi docela užil. Nad výsledkem se pak nedostavuje znechucení, ale spíš pocit nenaplněné šance. Pátá hvězdička je za odvahu při nečekání na hodného strýčka vydavatele.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09