25.6.2002 | Autor: Honza Vedral

Sony Music Bonton (50:08)
Nešlo to. Hledal jsem k tomuhle albu klíč a prostě nic. Ne, že bych jich pár ke kroužku nepřipnul. Ale žádný nepasoval, v tom to bylo. Vytvořil jsem si takovou představu o zdejší hudebněprůmyslové realitě a tu představu pak pozoroval. Žil mimo ní a dovnitř jenom koukal. Jsou v ní boybandy, girlbandy, zasloužilí umělci, skupiny sourozenců, sólové kopírky, utahaní poprockoví zmatenci a Jakub Smolík. S jejich řazením problém není, jedná se o čistý hudební a textový póvl zaměřený na lidi, z nichž vám jde v tramvaji - nebo kde je tak asi potkáte - hlava kolem (že někdo takový žije i MIMO mládežnické bijáky z osmdesátých let). Radši zvýšit volume osobního sterea. Pak tu jsou 'naděje', co si spočítaly, jak na to. Na všechno jdou přes bulvár a na stránkách časáků, jako je R&P, se nás snaží přesvědčit, že jinak to nejde, že by o nich lidi nevěděli aže oni to přeci dělají proto... No dobře, když jim z toho není špatně... Dva talenti se krčí v růžku. A abychom si nepřipadali hloupě, tak v taxíku Ivy Pekárkové přijíždějí z úplně jiné mimo reality i vždy připravené, ironické a mile 'intelektuální' matróny,co do vás hustí, že tohle všechno je vlastně šíleně oduševnělé. Co říct o Davidu Krausovi? Že si Halina Pawlovská a Bára Nesvadbová konečně našly kamaráda? Že je v dokonalém zvuku hudebně nudný a textově zajímavý asi tak jako patnáctiletý gymnazista, který si u rodičů v knihovně natajno přečetl Henryho Millera, ale protože neměl čas, přeskakoval pasáže, co se netýkaly sexu? Dělá si z nás srandu? Tamara měla Bravo a v něm fotoseriál s Davidem. Je to sranda? Jako - ha ha ha - sranda? Baví vás to snad? Že ne? No takto asi sranda není. David Kraus bude mít úspěch. Holky ho budou milovat a kluci nenávidět. Divný typy z tramvaje, kvůli kterým byste si radši zničili uši. Víte co? Pojďte se na něčem domluvit. Špinavou práci necháme jiným časopisům a Davidu Krausovi uštědříme lekci ze zapomnění.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/06