21.1.2003 | Autor: Radek Diestler

iht Records/Warner Music (50:40)
V jednom z posledních Retrocků jsem si dovolil upozornit na objev inzerátu z listopadu 1992, anoncující první EP talentu ještě zcela nevykopaného z popmuzikální prsti. Víme však, žeto - alespoň v Čechách - není tak podstatné a že 'nový život kočky' v případě Davida Graye zde počítáme od jeho předloňského alba White Ladder.

'Druhé podání' - pomineme-li pořád tak trochu mysteriózní Lost Songs - je postaveno na podobných základech. David Gray a jeho věrný Hatátitla, producent Mc Clune, uzavřeli se ve studiu, občas přizvali pány od fochu a dali vzniknout sbírce introvertních písní poklidného tempa a ducha. Výsledek dá vzpomenout na Beckovu v minulém místě propíranou Sea Change: Gray je však barvitější stran užitých nástrojů, navíc do svého přednesu vkládá více prožitku. Na druhou stranu, z Beckova alba tolik netrčí studio (to, žel, platí především o zde dosti neživotné rytmice). Větší prokrvení zevnitř by Grayovým jinak nesporně zdařilým písním rozhodně prospělo; takhle se vám zdá, že jim upadl podvozek. A jestli máte problém rozpoznat jednu písničku od druhé, je chyba právě zde.

A přitom by David Gray jinak držel v ruce plný list. Výsostný skladatel, citlivý interpret; vše, co bychom potřebovali od inteligentního písničkáře, najdeme v příbalovém letáku. Jakpak asi vypadá naživo?




Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/01