2.4.2013 | Autor: Lukáš Nevola

Iso/Columbia/Sony Music (53:14)
Po dlouhém období, kdy to vypadalo, že David Bowie na další tvorbu již rezignoval, počátkem roku u příležitosti svých 66. narozenin fanoušky nadchnul uvedením alba The Next Day, přichystaného v tichosti a bez náznaku předchozího "varování". Přestože novinka jedinečného umělce, jenž po celou svou kariéru dokázal přicházet s překvapivými podněty, spíše nenásilnou formou bilancuje většinu povědomých Bowieho kreativních poloh, přesvědčivě se obejde bez prvoplánové nostalgie, ani nemluvě o laciném sentimentu.

Mezi čtrnácti skladbami není možné najít slabé místo. Civilně svěží nahrávka plyne zdánlivě mimoděk, bez prvoplánových ozdůbek a snadných nahrávek na smeč, ale o to vitálněji pulzuje uvnitř. Zračí se v tom pokora velkého hráče, který ví, jak moc by si stále mohl dovolit, ale nepotřebuje se ohánět prvoplánovou intenzitou a efektními triky, protože dávno ví, že v tom jádro jeho kouzla nespočívá. Zatímco singl Where Are We Now zní jako vědoucí pokynutí stárnoucího barda, najdou se na desce i expresivnější momenty. Je však třeba si je objevit.


V reliéfu střídmých, místy skoro až strohých tradičně (pop)rockových aranží s minimem "digitálních" nálad vynikají po dalších posleších pikantní drobnosti a širší souvislosti – přesně tak, jak tomu bývá u většiny opravdu dobré muziky.

Zlatý hřeb: The Stars (Are Out Tonight)
Zní to jako: neokázalý návrat plný přirozené síly a charismatu

Body: