6.7.2002 | Autor: Alex Švamberk

Massacre Records/Panther (65:21)
Das Ich nejsou další německou kapelou, která se pokouší přiživit na úspěchu Rammstein. Naopak, z jejich přístupu populární technometalisté čerpali - vždyť duo tvořené zpěvákem Stefanem Ackermannem a hráčem na klávesy Bruno Krammem vzniklo v roce 1991. Tito pohrobci Neue deutsche Welle si sice také libují v pompě a zpívají rodným jazykem způsobem, který místy připomíná rozkazy feldvébla, zůstávají ovšem věrni elektronice a kytary nechávají jiným. Album Anti Christ se proto pohybuje někde na rozhraní už zmiňované Neue deutsche Welle, EBM a přístupu Laibach v období Opus Dei, který je zejména patrný v písni Vater postavené na strojovém naprogramovaném rytmu, pompézních klávesách a opereťáckém přehrávání. Oproti Slovincům je jejich tvorba přece jen přístupnější, přes značnou teatrálnost a přehnanost si zachovává písňové jádro.

Před patnácti lety by Anti Christ byl na scéně elektroindustriálu zjevením, v současnosti však působí jako živá zkamenělina. Rozhodně však nesplývá s proudem. Das Ich ukazují, že občas se vyplatí zůstat věrný vlastnímu pojetí a nepřizpůsobovat se aktuálním trendům. Alespoň je vidět, odkud vycházejí Rammstein - stačí si poslechnout Garten Eden.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/07