14.10.2002 | Autor: Petr Korál

Redblack (42:29)
Natolik revoluční počin, jakým byla v diskografii Dark čtvrtá deska Gamballe (následně - anebo zároveň? - došlo k úpravě názvu souboru do stávající podoby), už tihle Vyškováci možná nikdy nenatočí. Ovšem jestliže se podle předcházejícího alba Robotory mohlo zdát, že začínají malinko přešlapovat na místě (avšak pořád zatraceně vysoko položeném!), po tradičních dvou letech vydaná novinka opět dokumentuje další umělecký posun.

Zcela originálně uchopené pojetí tvrdého kybernetického rocku, v němž se rovnoměrně a s maximální mírou nápaditosti 'derou k moci' jak jedovaté kytary, tak všemožné barvy a barvičky nadále vysoce progresivnímu projevu dodávající klávesové a samplové zvuky, se až tak zásadně neproměnilo. Novotou v hudebním přístupu DG je ovšem přítomnost nezvykle přístupných melodických motivů, které z dříve 'jen' bravurních experimentálních skladatelských útvarů činí skutečné písničky. Některé si fanoušci možná budou moci i prozpěvovat s kapelou (třeba výtečný 'skoroploužák' Nohy jsou těžký)... S tím souvisí i další pěvecký vývin Jiřího Sedláčka zvaného 10: mám za to, že v deathmetalových začátcích Dark, kdy toliko zlostně chrčel, by na jeho skutečný vokál nikdo nevsadil ani zlámanou grešli.

A pak je tu ještě jedna podstatná změna. DG se po dvou deskách nazpívaných ve vlastním, tzv. gamballském jazyce sice tohoto specifického způsobu vyjádření myšlenek nevzdali, ale s odstupem deseti let se vrátili - dokonce v nadpoloviční většině - také k češtině! Ta byla poprvé a naposledy užitana raných demosnímcích Dark...




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/10