5.10.2002 | Autor: Radek Diestler

Hidden Beach/Epic/Sony Music Bonton (60:56)
Ačkoli nikdo neřekl nic určitého, Hootie & The Blowfish už to nejspíš mají za sebou. Jaký div. A dalo se předpokládat, že to bude právě jejich zpěvák a rodinné stříbro, kdo o sobě dá vědět jako první. Stalo se, Rucker provedl vpravo v bok a upaluje z hájemství rockového mainstreamu jako jelen, do análu střelen.

To, co předvedl, lze vnímat jako věc ryze konjunkturální. Neboť Rucker vyhodil kotvu na R&B rejdě: jaké prospěchářství! Ale pokud alespoň trochu tušíme, jak se na koncertech své předešlé štace hlásil k žánrové klasice slovem i coververzí, můžeme předešlé trochu zrelativizovat.

Vy víte, že mi ten 'starý termín s novým obsahem' smrdí a že se odmítám účastnit rituálních tanců nad ním prováděných. Nejsem tudíž dvakrát odvázaný z toho, do čeho se Rucker pustil. Je jistě bez debaty, že je pro takový materiál hlasem a výrazem skvěle disponován. Pár písniček se mu vyloženě povedlo: především Hold On je velmi důstojný soulový kus s nápadem, nábojem a gradací, ani úvodní Wild One není zlá. Ale jinak mi snažení početného týmu kolem připomíná památný výrok 'nelepšího kytaristy v Čechách' z Chadimových pamětí: "To si pustíme různý desky a pak to nějak dáváme dohromady." Forma zřejmě naplněna, ale obsah? Po hodině čistého času mě to unavuje.

Nemyslím si, že by stavbyvedoucí hnil. Shnilý je stavební materiál, který na svou budku použil.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09