14.3.2004 | Autor: Michal Husák

Úspěšné loňské koncertní turné Daniela Landy (konkrétně tedy pražská zastávka z 20. února) se dočkalo kulaté stříbrné podoby. Početné osazenstvo, téměř hodné označení orchestr, přehrálo reprezentativní průřez tvorbou pro mnohé dodnes kontroverzního písničkáře, který znovu výmluvně ukázal, jak specifickým skladatelem a na druhé straně "specifickým" vokalistou je. Morituri Te Salutant, bonusová vzpomínka na Karla Kryla, jehož autorský rukopis Landu výrazně ovlivnil, ilustruje obojí.


Záznam Daniela Landu zastihuje v uvolněné pohodě (od zhruba druhé, třetí skladby), ale i poněkud hlasově vyčerpaného, když ke konci intonuje už zjevně z posledních sil. Sympaticky "lidové" jsou občasné výpadky textů, které protagonista neváhá náležitě jadrně sebekriticky komentovat. O samotných písních se lze těžko rozepisovat z nějaké neotřelé perspektivy. Landův hudební rukopis je nezaměnitelný, studnice nápaditých textařských obratů je stejně hluboká, jak provokativní je (bývala?) volba témat.


Již zmiňovaný početný ansámbl s přehledem předkládá jednoduché bigbítové popěvky obohacené o ambiciózní aranžérské přesahy, kytara Tomáše Varteckého sytí zvuk, "jištění" Petra Koláře spolehlivě zaceluje vokální harmonie. Když už jsme u obou jmenovaných, na to, že jejich siluety ozdobily plakáty i obal tohoto CD, zanechali nakonec na výsledku relativně nenápadnou stopu. Ale je to logické, byl to přece Daniel Landa, kdo se po dlouhých letech váhání vyhoupl na pódia a před nadšenými fanoušky obstál.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/02