25.11.2004 | Autor: Roman Jireš

Sony Music/Bonton (39:31 min)
Na novém albu se prezentuje jako krylovský písničkář, není mu cizí swing, reggae, rock, uliční šraml, upravená lidovka ani muzikál. Ovšem v každém případě snadno poznáte, že se jedná o Daniela Landu. Naše hudební scéna nemá příliš osobností, které by prodělaly takový vnitřní vývoj. Je fascinující pozorovat, kam až Landa došel od přelomu osmdesátých a devadesátých let a kontroverzního Orlíku, je potěšením sledovat tvůrce Krysaře, který si zachovává typické výrazové prostředky, ale jde dál v jednoznačnosti myšlenek a hudebním cítění. Na novém albu je Landa určitě silnější v osobních věcech (Táta) než v takzvaně velkých tématech. Zejména v těch, které už lépe před lety zpracoval Karel Kryl (Bílá Hora) nebo Vladimír Merta (Blaničtí). Ovšem tam, kde je skutečně originální, to opravdu stojí za to. Zejména v případě songu Dilema pyrotechnikova, což může být při povrchním poslechu jenom taková legrácka, ale v Landově přednesu dostává mnohem hlubší význam. Takové zpracování osudového rozhodování je totiž opravdu fascinující.
Landova deska, kterou muzikatsky ženou kupředu zejména kytarista Tomáš Vartecký a bubeník Marek Žežulka, skvěle střídá nálady (za pomoci ženských sborů s vyčuhující Athinou Langoskou) a z tempa ji vyhodí snad jenom rozvleklé Čaruj!
Neofolk? Neopunk, neoromantismus, nu-metal. To je jenom hra s hudebními pojmy. Landa se naštěstí vždy snaží naplnit i obsah.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/11