13.7.2009 | Autor: Petr Korál

Sony (37:45)
Tak především: hudebně je Landova novinka hodně povedeným dílkem. Dokonce bych si ji troufal označit za jeho možná nejsilnější desku vůbec. Na „vině“ je hned několik věcí, přičemž tou možná nejdůležitější je, že Landa sice nijak zvlášť nekrotil svoji obvyklou touhu po aranžérsky rozsochatém vyjádření, avšak tentokrát jeho písně nejsou až na výjimky přeplácané a mnohdy zbytečně zanesené smyčcovou a jinou pompou jako dřív. Naopak obsahují víc rockově nabroušených partií, což jim na každý pád sluší – ona si totiž i „metalová“ kytara dobře rozumí s celkovou svým způsobem šansonovou náladou Landových popěvků.
A jak dopadlo Nigredo obsahově? Jistě se bude diskutovat o tom, co vlastně interpret chtěl vyjádřit svým Eurosongem, o Odplivnutí, v němž se typicky svérázně vyrovnává s mediálními ataky na svoji osobu, nebo o vyloženě politických proklamacích Nad Afghánistánem, která nepůsobí hloupě, a již nepoměrně spornější skladbě 1968. Její patos je sotva snesitelný a Landa zde sebevražedně balancuje na samé hraně trapnosti – že se nezřítil do pomyslné propasti, za to může vděčit jen vskutku nádherné melodii, kterou byla tato píseň obdařena.

Zlatý hřeb: Nigredo
Zní to jako: Landa v rockovějším a méně patetickém kabátě

Body: