Daft Punk: Daft Club
26.1.2004 | Autor: Martin Zoul
Labels/Virgin/EMI (73:24)
Se dvěma skvělými alby na kontě si mohli Daft Punk tohle zklamání klidně odpustit. Copak nevědí, že devět desetin remixových desek jsou neposlouchatelné škváry? No jo, ale byznys je byznys a tak se slavní (The Neptunes, Boris Dlugosh, Romanthony) i méně slavní (Cosmo Vitelli, Jess & Crabbe, Laidback Luke) kámoši nechali přemluvit/přeplatit k účasti na nejpochybnějším remixovém projektu letošního roku. S výjimkou Basement Jaxx (Phoenix) a Gonzalese (Too Long) se nikomu nepodařilo vdechnout původním skladbám nový život a to je zatraceně na pováženou.
Největší problém je, že Discovery byla především ohromně chytrá a zábavná deska, z určitého pohledu se ale mohla jevit jako tupá a nezáživná. Daft Club oproti tomu JE tupá a nezáživná deska a žádný alternativní pohled neexistuje. Pokud někdy existoval, tak byl pohřben pod tunou houseových klišé, kterých je album plné. Proč si kazit žaludek, když vedlejší lahůdkářství nabízí tolik pochoutek? Z úcty k legendě? Ale prosím vás! S úctou už to nemá dávno co dělat. S nahnilými rajčaty snad...
Body:
časopis Rock&Pop 2004/01