17.1.2003 | Autor: Alex Švamberk

Sudden Death/Maximum Underground (42:54)
U legend se nejvíce cení, když hrají v původním obsazení; nová deska D.O.A. ovšem ukazuje, že změny složení nejsou vždy na škodu. Nová rytmická sekce, kterou tvoří bubeník The Great Baldini a navrátivší se dobře známý baskytarista Randy Rampage, dala písním patřičný říz. Album Win The Battle zní moderně, aniž by ztratilo typický charakter, protože dominantní postavou zůstává zpívající kytarista Joey 'Shithead' Keithley. D.O.A. sice ani v novém obsazení mnoho nového nepřinášejí, podařilo se jim však obohatit svůj repertoár o několik výrazných písní, z nichž minimálně úderná úvodní Dead Men Tell No Tales má šanci zařadit se ke klasickým číslům (na rozdíl od bezzubé agitky Just Say No To The WTO). Špatné ale není ani následující We're Drivin' To Hell An' Back. I Were Redneck, I Am Canadian a Warmonger představují standardně pojatá punková čísla; zajímavější jsou však skladby, v nichž se Kanaďané vymanili z mustru stylu. Oživením je nejen coververze La Grange odZZ Top, ale také Fuck You W/The Blues od Gerryho Hannaha, kde syrové blues přejde v rychlý punk, či hardrockem ovlivněné Curbstomp The Devil a Return To Lumberjack City. V závěrečném Junk City Nowhere Keithley opatrně představuje svou novou písničkářskou tvář, známou z akustické sólové desky. Punkové riffy se střídají s pasážemi španělky. Mezi novějšími nahrávkami D.O.A. rozhodně představuje Win The Battle tu lepší.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/01