27.5.2003 | Autor: Jaroslav Špulák

Není pochyb o tom, že slovenská šestice Desmod nabrala na svém čerstvém počinu inspiraci od amerických Linkin Park. A velkou. V drtivé většině skladeb se jim snaží přiblížit soundem a v podstatě i textovou filozofií. Má to ale jeden háček. Linkin Park jsou přirození, Desmod se kamsi tlačí.

Se scratcherem DJ Frankiem v sestavě se skupina rozhodla omrknout, jak to dělají za oceánem. Hned v úvodní Homo sapiens se svým vzorům přiblížila nejvíce, v podstatě opsala formulku, podle které oni budují. V dalších kompozicích už Slováci nebyli tak důslední a chce se věřit, že záměrně. Po celou dobu opisovat by nebylo dobré, navíc by se formace brzy odhalila ve své vlastní nápadové impotenci. A tak přicházejí ke slovu písničky jednodušší, původnější, byť nad nimi duch zmíněných Linkin Park lehounce poletuje (Nenávidím, Chceš sa hádať).

Desmod nemají navíc příliš osobitého zpěváka. Kuly zvládne slovenskou formu bigbítu, solidně odmaká střední polohy, ale chce-li se po něm, aby vyhřezl energii, je to problém. Nemá potřebný rejstřík, je příliš 'suchý'. Potřeboval by ve vokálech podpořit minimálně jedním, nejlépe dvěma barevně odlišnými hlasy.

Abychom ale jenom nehubovali. Desmod dostanou pochvalu za odvahu a chuť, s jakou se do práce dali. Jejich prověřená hudební erudice je z hledačské desky cítit.

š

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/05