27.12.2001 | Autor: Petr Korál

Sokol's Power Voice (40:02)
Upřímně řečeno nechápu, proč se tolik let o mladoboleslavském Debustrolu hovořilo jako o 'českých Slayer'. Mělo to své opodstatnění v dobách legendárního debutu Debustrolu Neuropatolog (jó, to byly doby a to byla deska!), jenže touž je víc než deset let. Muzika skupiny se postupně proměňovala (pravda, ne vždy kvalitativním směrem vpřed) a dalším vývojovým stupněm je novinka Steak. Výrazným stupněm!

Debustrol zůstává věrný razantnímu, agresivnímu thrash metalu, zapuštěnému v hybném hardcorovém podloží. Jenže jeho tvář poznamenává zcela současným líčením. Především po zvukové stránce: skoro se až nechce věřit, například co všechno díky všemožným efektům dokáže Volákova kytara... Vzdor na Debustrol dosud nebývalé členitosti a kompozičně- aranžerské vynalézavosti (kdo by si před lety pomyslel, že kapela v rámci oživení studiové nahrávky sáhne i po akustické kytaře, trubce nebo pianu a že např. v songu Barbecue zabloudí až někam do sfér avantgardního free rocku?) však tím prvořadým zůstává nekompromisnost a naštvanost, ba chvílemi skoro až zuřivost, citlivě vyvažovaná poklidnými propracovanými pasážemi. Frontman Kolins zpívá a řve s mimořádnou dávkou rozčilení a vzteku, aby tak dodal váhu svým jako vždy maximálně syrovým textům. Někomu bezesporu mohou některými svými tématy i jadrným slovníkem, rezignujícím na nějaké intelektuální kudrlinky, připadat místy až úsměvné, ale bez nich by Debustrol prostě nebyl Debustrolem.

Neuropatolog je kult, třeba minulé album Apokalismus svým způsobem vrchol drsnosti - avšak Steak je nejnápaditější, nejbarevnější a nejodvážnější počin Debustrolu vůbec. Snad jen nějaký ultrarychlý kousek jako připomínka 'starých dobrých časů' na něm schází, aby si i pamětníci přišli na své.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12